Prijela k nam letos v kvetnu, aby na festivalu Decinska kotva zastupovala sovetskou popularni hudbu v tradicnim koncertu Na vlnach pratelstvi.
„Patrne to bude pusobit malicko nepravdepodobne, ale zpivam uz velice dlouho. Byly mi dva roky, kdyz se rodice rozhodli, ze me prihlasi do skolniho peveckeho souboru. Tam jsem ziskala vsechny znalosti i zkusenosti... Ovsem pisnicky jsem se naucila brat pouze jako zalibu. Lakalo me divadlo, chtela jsem se stat hereckou. Hned, jakmile jsem dokoncila studia na stredni skole, jsem si podala prihlasku na divadelni fakultu... To vsechno se odehravalo v Rize. A pak se muj sen zacal naplnovat. S divadelnicenlm Jsem to dotahla az k absolventskemu predstaveni — byl to Damokluv mec od Nazima Hikmeta. Pak se vse jakoby naraz zmenilo — herecka laska zacala mizet a stale Intenzivneji me pritahovalo zpivani."
Psal se dvaasedesaty rok, kdyz Larlsa Mondrusova nastoupila sve prvni pevecke angazma. Stala se solistkou znameho orchestru REO.
„S timto souborem jsem pracovala dva roky. Vlastne teprve tady jsem zacala poznavat, co vsechno pevecka profese potrebuje. Proplout vsemi uskalimi tni pomahal skladatel, vedouc; souboru a soucasne i dirigent Edil Svarc. K profesionalnim sympatiim zahy pribyly i soitkrothe, a tak se z nas stali manzele..."
Presto, ze jako solistka orchestru REO si Larisa Mondrusova postupne ziskavala sympatie posluchacu a ze pro ni psali predni lotyssti skladatele, po dvoulete spolupraci se se souborem REO i s Rigou rozloucila.
„Naskytla se nam — mne i manzelovi — velka prilezitost v Moskve. Ve ctyriasedesatem roce nam nabidl angazma velice popularni kapelnik Eddie Rozner. Pocatecni predstavy vsak prece jen byly ponekud jine tiez pozdejsi kazdodenni skutecnost a proto jsme se s manzelem rozhodli pro samostatnou drahu. Manzel sestavil sedmiclennou doprovodnou skupinu a po nekolikamesicnim zkouseni jsme se v petasedesatem roce poprve predstavili sovetskym posluchacum s celovecernim programem. Obcas s nami hostuji mladi interpreti, ale v podstate jsem jedinou solistkou. Repertoar mame ruznorody. V zasade bych o nem mohla rici asi toto: duraz kladu na melodie. Texty nepovazuji za podstatne, a proto si vybiram takove skladby, ktere jsou melodicky dramaticke. Nektere pisne pro mne pise manzel, ale jinak si vybiram pisnicky i od ostatnich sovetskych skladatelu. Libi se mi veci od Arno Babadzanjana, ale take od mladeho armenskeho autora Roberta Amirchanana. Prubezne sleduji novinky z Lotysska a z ostatnich pobaltskych republik. Svou melodikou jsou blizke memu citeni a zpivam je proto velice rada. Ostatne ma zatim nejuspesnejsi pisnicka Modry len je od lotysskeho skladatele Raimonda Pala ...
Je samozrejme, ze prejimam do repertoaru i zahranicni pisnicky. Obdivuji mnohe svetove zpevacky. Moc se mi napriklad libi Italka Mina nebo Aretha Franklinova ci Barbra Streisan-dova, a je proto pochopitelne, ze nektere jejich skladby zpivam. Po svem, ale italske italsky, anglicke anglicky ... NS-kolik pisnicek umim v polstine a dve, tri cesky. Po letosni navsteve jich bude urcite vic."
Larisa Mondrusova zatim navstivila Polsko, Nemeckou demokratickou republiku a Bulharsko. Cest vsak pribyva. Po hostovani na Decinske kotve ucinkovala vzapeti v berlinske televizi a v cervnu natocila pulhodinovy recital l pro nase televizni vysilani. Domaci bilanci ma vsak bohatou. Mnozstvi koncertu, caste hostovani na obrazovce i gramofonove desky potvrzuji, ze v Sovetskem svazu patri k nejzamestnanejsim. Doposud ji vysly ctyri dlouhohrajici desky, pet EP desek a tri singly. A hity? V jednasedmdesatem roce se v jejim podani nejvic libila pisnicka Modry len. Prave ta, ktorou aprivala i na Decinske kotve a kterou zaradila take do sveho ceskoslovenskeho televiz niho medailonku.
• Pavel Bartik
